fbpx

NTM 2014 Schleswig

4 letouny 9238,39, 40, 9820 s 5 piloty přiletěly 16.6. na půdu základny 51. letky Luftwaffe v severním Německu. Zbytek skupiny přistál cca 1 hodinu před nimi s letounem CASA. Po nezbytných briefínzích a plánování jsme se dostali na oběd až okolo 15.00. To jsme již rozplánovali úterní misi jako OCA BLUE (Ofensive Counter Air). Mission Commander pro celý balík letadel (JAS 39, F-16, EF 2000, Tornado, M 2000, F-18 ) byl pilot Tornáda. OCA leader (my, resp. Maiden 50) byl i Deputy Commander. Po přípravách nás čekal slavnostní nástup v ,,krojích". Každá letka přináší vlastní outfit. Náš je motorkářský gang „Tigerheads Bohemia".

Nutno dodat, že to nikdo nečekal, ale to byl náš cíl. Po ukrutně dlouhém poslechu všech hymen tu je večeře a první nepracovní setkání v Tiger Tent. K poslechu nám hrála místní brutální death metalová kapela s obtloustlou rockovou hvězdou, snad mužského pohlaví, takže ve stanu do hodiny skoro nikdo nebyl a všichni se bavili venku. Ve 21.00, znavení, konečně jedeme na hotel, v malebné vísce v zátoce u moře. Spíme po dvou a manželské postele jsou rozděleny. Bohužel, za mou hlavou jsou vypínače, takže jsem co chvíli rožnul (pro Čechy: rozsvítil). Nakonec jsem vymontovat žárovku a do druhého vypínače zarazil klínek. Dostal jsem ránu a v mžiku usnul.  Na hotelu snídaně a v 7.15 odjezd na letiště. 8:00 MASS BRIEFING pro všechny osádky a posléze náš vlastní element briefing v rámci flightu. Oblékáme neopreny (moře má 14°C ) a anti-g suite. Nechápu, proč vždy, když už se do všeho s vypětím sil narvu, se mi chce na malou…. V 10. 40 vyrážíme autem na stojánku s přilbou opatřenou čírem. Letouny stojí v krytech, podobným těm z Litvy, bez vrat. Spouštím APU a teď to začne: během spouštění mám závadu, což řeším restartem, ale jisté zpoždění to je. A litr potu v neoprenu navíc. Myslím, že to byl pot…Vyjíždíme ze sheltrů všichni čtyři. Maiden 50, 51, 52, 53. Čtyřka jsem já.  Vzlet je na dráhu 05 a tak pojíždíme menší navigační po jižní spojce. Je to první mise na NTM a je všude spoustu lidí. Kdo kde stojí, ten mává. Náš nový tygr se líbí. Já jedu v loňském Picasu.  Naše helmy mají číra, vypadá to suprově.

Startujeme postupně na radarovém řetízku a stoupáme na hladinu 22000 stop. Po půl hodině letu směrem ke břehům Anglie, stoupáme na FL 310 do holdingu. Letí s námi spárka, která má o 20% méně paliva. Bohužel, dostali jsme k dispozici diverzní letiště až kdesi v Dánsku. Tím se náš playtime podstatně zkrátil. V holdingu jsme se spojili intralinkem a na centrálním displeji se objevily pouze tři značky našich letadel. Lídrův gripen se nějak nepřipojil a tím byl pro nás v zásadě neviditelný, protože jsme byli v boxu o stranách asi 10 mil. Zachytil jsem ho radarem, neboť jsem byl za ním a poslal jeho pozici ostatním. To už ale jsme na bodem initial push v daném čase a začíná válka. Neseme rakety AIM-120 (FOX3) a AIM-9 (FOX2). Po zachycení cíle FOX3 vedeme radarem na cíl a v jisté dálce od cíle přechází do automatického režimu. To už ale cíl nemusím radarem sledovat. Teď jsou ‚Migy‘ mimo dosah a stále nedeklarovány jako hostile. Letíme nad hladinou 30000 stop a všude kolem je mlhovina. Jsme v zóně, která je vyhlášena do FL660, ale horizontální hranice se blíží rychle a navazuje na prostor do FL 245. Před tímto prostorem musíme tedy sklesat, neboť nad ním jsou linky. Lídr najednou točí zpět a my vzadu pokračujeme k hranici zóny. AWACS nás informuje o vzdušné situaci a dává pozici vlastních strikerů, kteří budou likvidovat cíle na pevnině rudých. V ten okamžik mi přestal fungovat intralink taky a všichni mě zmizeli. Upadl jsem do komatu. Jsem  8 mil před hranicí prostoru, nevím kde kdo je a musím klesat a to tak, že sakra rychle. Dělám polozvrat a rychlost je náhle u Macha 0.95. Během pár sekund jsem na FL 220. Mezitím jsem informoval ostatní, že mám link nefunkční a beru hladinu 23000 feetů. Maiden 50 má FL 220. Ostatní musí mít FL235 a 240. Ale jsou aspoň oni na linku a vidí se. V situaci, kdy jsou na mě Migy (maďarské gripeny) hot a jdou do dálek pro odpal, dělám zatáčku na sever, mimo jejich dálky. Mohl jsem vystřelit FOX3, ale musím vyřešit dekonflikci s Maidenem 50. Locknul jsem ho na radar a přiřadil se po chvíli k němu do volné bojové formace fighting wing. Mezitím Maiden 52 (spárka), který letěl se mnou ve formaci line abreast 10NM a dovedl FOX3 na maďara, hlásil, že nemá už palivo a jde domů. Super. Jsme tu jak tři muchy v krabici, ale já mám visual contact s lídrem a jeho dvojka už nás má na radaru. Maiden 50, leader, vede dvě FOX3 na Migy, ale ti zavčas točí na cold, zadkem k nám. Teď my letíme cold, aby Maiden 52 mohl být podporován námi. Až bude on točit od nich, my už budeme hot. Tak se stalo a máme před sebou 3 cíle. EF2000 jako Su-27 a 2xJAS39. Mám zarušený radar a tudíž o nějaký cíl navíc. Ale ukazují naštěstí nesmyslná data, takže jsou falešný. Musím odfiltrovat v hlavě taky provoz linek nad bojištěm. Vše co je nad FL250 je non-player. Maiden 50 pálí FOX3 chvíli přede mnou na cíl, který jsem si označil i já. Mačkám spoušť a simulovaně vedu FOX3. Asi 2 vteřiny po imaginárním zásahu dopadá ta moje. Byl tam i druhý cíl, asi 2 míle od něj a na ten jsem střílel hned druhou raketu. Raketa došla, když už jsem byl zády k němu. Ztratil jsem lídra a jsem na palivu pro návrat. Brzo jsem obnovil picture a mám buddy lock na lídra. Uběhlo 20 minut, spárka už 10 minut letí domů sama. Dáváme se do kupy tedy jen tři. 30 minut nám trvá se dostat zpět na východ. Letíme v mlhovině na FL220 a před pobřežím klesáme na FL60 směrem na Schleswig. Země tu je placatá a krásně zelená. Držíme se v roji a nad RWY05 děláme break na přistání. Sedáme po sobě asi 10 vteřin. Jsem na stojánce, vypínám motor a lezu ven. Auto nás veze na letku, což nám dopřeje pár minut si sdělit zážitky. Na našem stanovišti se převlékáme z naprosto durch mokrých hader. Adrenalín je vyplaven a je tu endorfin. Stav blaženosti ničí fakt, že sprcha nikde není. Po 2-ou hodinách letu a 2,5 v gumě je to fakt vopruz. První co je, tak jdeme na malou, ale dlouhou. Mám pocit, že jsem stejně vše vydojil do hader. Čeká nás oběd. Je 13.30 a hlad je fakt krutej. Musíme vyhodnotit let, napsat shotlogy a v 15.00 jsem na OCA debrífu, kde vidíme znovu naši činnost, která se nahrála z datových záznamů. Až teď se potvrdí, kdo kde zařval a kdo má medaile. Máme tři sestřely a jsme zdraví, to je hlavní. Čeká nás ještě obecný debríf za celý package. V 1700 je konečně konec a večeře. Sprcha a spánek bude má radost.

Z NABÍDKY ESHOPU

Z našeho blogu

O nás

Firmu v roce 2013 založil společně s manželkou Denisou, bývalý pilot stíhacího letounu JAS-39 Gripen Ing. Robert Stejskal, který prodávané letecké bundy rovněž testuje v otevřeném cockpitu historického stíhacího trojplošníku Fokker Dr.1 Dreidecker. Naše společnost zaregistrovala oděvní značku AIRSTRIKER, která se stále více dostává do podvědomí zákazníků.